V poslední době se velmi často setkáváme s tím, že nám televizní stanice nabízejí/chtějí nabízet online přenosy ze soudních síní. Tento díl se bude zabývat trestněprávním úvodem.
Zásady trestního řízení můžeme označit jako vůdčí právní ideje, které pomáhají budovat základ trestního řízení a celého trestního práva procesního. Aby byla nastolena míra právní jistoty, je vždy zapotřebí těchto zásad. Pokud bychom takové zásady neměli, velmi se přibližujeme soudní libovůli. Jednou z těchto zásad je zásada veřejnosti, kterou se budu zabývat níže. V rámci trestního práva se můžeme setkat s hledáním výkonu spravedlnosti a toho je dosaženo kupříkladu zásadou veřejnosti. Tato zásada je navázána na další zásady kupříkladu zásadu bezprostřednosti a ústnosti.1 2 3 4
Problematikou zásad a jejich spojení nejen se zásadou veřejnosti se zabývám ve svém prvním článku „Zásady trestního řízení“. Vysvětluji tam stručný význam, účel a smysl těchto zásad, které označuji jako společensko-právní hodnoty společnosti.5 Trestní řízení jako takové slouží k zajištění trestního práva hmotného a následnému odhalování pachatele trestného činu ve snaze spravedlivě ho potrestat. Jedná se nám o tzv. spravedlivý proces, který je zaručen celou řadou zásad.6 Základní zásady můžeme tedy shrnout jako právní principy, ideje, kterými je ovládáno trestní řízení.7 8
Tato zásada má zajistit veřejné líčení a poskytnout občanům možnost sledovat konkrétní projednávanou věc před soudem. Jejím smyslem je výchovně působit na širokou veřejnost a předcházet trestné činnosti. Na jednu stranu tak zajišťuje obžalovanému zachování jeho procesních práv formou kontroly činností soudu, na druhou stranu může být přítomen téměř kdokoli i osoba v případu nezainteresovaná. Na základě § 6 odst. 3 SSZ je možné během soudního jednání pořizovat obrazové nebo zvukové přenosy a pořizovat obrazové záznamy. Zásada veřejnosti i přes všechny výše popsané body neznamená automatická práva vysílání online přenosů z jednání soudu.9
Smysl zásady veřejnosti můžeme v kostce označit za atribut spravedlivého procesu, prostředek, díky kterému dochází ke kontrole soudnictví a záruku obžalovaných. Důležitá je také výchovná funkce, která působí na veřejnost.10
Prvotní informace o zásadě veřejnosti nalézáme v § 2 Tř., odstavec (10) základních zásad trestního řízení nám říká „Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně.“11
V reakci na tento odstavec bych zmínil vyjádření bývalého předsedy Rady ČT Ing. Jana Mrzeny: „Zásada veřejnosti, o kterou se záměr České televize opírá, byla koncipována jako právo osobní účasti na jednání a je velmi komplikovanou otázkou, zda kamera České televize skutečně zastupuje občana při výkonu tohoto práva.“12 On sám s formou online přenosů ze soudních síní nesouhlasil, protože tuto formu spatřoval jako neadekvátní plnění veřejné služby. Dále v těchto přenosech viděl velkou možnost zkreslování kauz. V této chvíli nám může být patrné, že již několik let se vedou debaty nejen o morální či názorové problematice zásady veřejnosti v oblasti tzv. online přenosů nejen České televize. Základní předpis, který obsahuje normy trestního práva procesního je jistě samotný zákon č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním – trestní řád. Samotný trestní řád můžeme rozdělit na 5 částí. Trestní řád tedy označujeme za pramen trestního práva procesního.13
Zásada veřejnosti je také Ústavní zásadou zakotvenou v čl. 96 odst. 2 Ústavy „Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.“14 Také je stanovena v čl. 38 odst. 2 LZPS „Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“15 Obžalovaný má tímto způsobem zajištěnu záruku zákonnosti v trestním řízení. Zásada veřejnosti je spojena se snahou o tzv. spravedlivý proces. ESLP již v roce 1983 judikoval v tom smyslu, jak veřejnost řízení zachovává důvěru v soudy, a také chrání občany před soudnictvím, které by jinak nebylo kontrolováno.16 Ochranu práv, kterou zastupuje pojem spravedlivého procesu, zmiňuji v celé své práci. Také přikládám význam zásadám a nejen ústavnímu hledisku.17
Omezení veřejnosti nastává primárně ve vztahu k mladistvým, kteří jsou před soudem chráněni z důvodů své nevyzrálosti, manipulativnosti, ovlivnitelnosti, psychické labilnosti a proto je bráněno jejich soukromí před negativními vlivy publicity. Na rozdíl od civilního procesu, se v případě trestního líčení jedná o velký zájem takové kauzy nejen veřejností samotnou, ale převážně médii.
Na základě judikatury je možné odepřít obrazový nebo zvukový záznam z hlavního líčení. Jen předseda senátu může dát souhlas k pořízení takového záznamu př.: R 40/1992. Pokud souhlas k pořízení záznamu nebude vydán, nejedná se o porušení zásady veřejnosti řízení. Situace, ve kterých může být zásada veřejnosti porušena:
„Zásada veřejnosti je v moderním soudnictví nesporně reakcí na éru inkvizičních procesů, avšak veřejnost by měla soudní proces sledovat nikoliv ovlivňovat. Zásada veřejnosti dává každému občanu právo být přítomen jednání soudu, ale neznamená automatické právo pro jakoukoliv televizi vysílat ze soudní síně přímý přenos.“19
Veřejnost soudních jednání patří k základním zásadám řádného procesu a ústavního pořádku republiky. Jsou tak chráněna i práva na soudní ochranu a výkon spravedlnosti. Je ale také nezbytné, aby se veřejnost seznámila s podmínkami o omezení vstupu. Takové omezení není porušením ústavně zaručených práv a svobod. Pokud by byla osoba předvolána soudcem, a justiční stráž ji nechtěla vpustit, jedná se již o protiústavní zásah výkonu spravedlnosti, jak bylo judikováno v ÚS 44/2002-n.20
V souvislosti s velkým mediálním zájmem převážně trestněprávních kauz nastává v posledních letech obrovská snaha přiblížit tyto procesy divákům tzv. až domů. Jednou z prvních reakcí na tuto situaci je hledisko novinářské. Je správné „zveličovat“ některé případy? Mediální obraz se vždy nemusí shodovat s tím reálným. K tomuto jsem již nabídl k posouzení několik citací od bývalého předsedy Rady ČT, který se ohradil proti jedněm z prvních plánovaných online přenosů v kauze Karla Srby. Od té doby ovšem vznikla celá řada případů, jejichž průběh může divák nejen ČT sledovat na internetu a k tomu dostává zasvěcený komentář českých žurnalistů nikoliv právníků. Jedním z prvních větších případů, který je možné dohledat v elektronické podobě nejen tiskově, ale větší části i na zvukovém a obrazovém záznamu je kauza Vítkov. V posledních dnech se ovšem objevila ještě více mediálně zobrazovaná forma případu v obrazovém a zvukovém záznamu. Je zde možno shlédnout nejen videa obsahující výpovědi svědků a jejich vzájemnou konzultaci, ale také zaplněnou soudní síň obrovským množstvím kamer, fotografů a dalších osob, které neustálým focením a úpravou nahrávacích zařízení či debatou narušují tato jednání. Již došlo k celé řadě parodií na tyto soudní jednání a znevážení soudních institucí v ČR. Do budoucna se i tak uvažuje, že by bylo možno mediálně oblíbené kauzy po celou dobu průběhu u soudu nahrávat a v online přenosu šířit. Nastává zde tedy již výše uvedená otázka. Soud je povinen ponechat veškeré spory k online celodennímu sledování a není povinen trpět narušování a znevažování své instituce pro zlepšení mediální sledovanosti? Takové narušení průběhu jednání může být zákonným důvodem k vyloučení veřejnosti. Může se jednat kupříkladu o větší množství osob na chodbách, či její blízkosti a nevhodným chováním jednotlivců. Minimální možností soudu je vykázání osob, které ruší průběh soudu. Právo tedy má určité možnosti, jak v některých konkrétních případech omezit online vysílání, které narušuje průběh řízení. V situaci, kdy ovšem dojde ke splnění všech zákonem daných podmínek je soud povinen tento stav připustit a toto jednání umožnit.21 22 23
V této části mi dovolte se zaměřit na tuto problematiku z hlediska dnešní doby. V současné situaci jsou média ukazatelem pravdy a práva, dochází tak k tomu, že není možné v dnešní hektické době kontrolovat a opravit veškeré chyby, kterých se dopustí. Tato situace ovšem znamená i ohrožení práva. Dochází k porušení zásady § 2 odst. (2) „Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.“24 Nastává nám situace, kdy umožněním a rozšířením zásady veřejnosti porušujeme zásadu presumpce neviny. Vina musí být úplně a nepochybně prokázána, což média nepotřebují a jejich reportáže či komentáře nám dali „rozsudek“ ihned. V poslední kauze, kterou zná z médií už dozajisté každý vyplývá, že v politické straně VV došlo k jednání zasluhujícímu trest. Dostáváme tak každý den zaručené informace, co se vše stalo a jak to musí skončit. Novinářský kodex je tak porušen hned ve všech třech svých hlavních bodech jmenuji dva.
Je obrovskou škodou, že v 21. století se k aktuálním kauzám právní oblasti nevyjadřují skuteční odborníci, ale pouze novináři. Nezbývá tedy než doufat, že se situace z hlediska kolize zásady veřejnosti a presumpce neviny nebudou nacházet v rozdílných pozicích.25
Mgr. Jiří Sobotka
Jiří Sobotka: Public Nature in the Connection with the „Online“ Mediacasts
The presented matter is not only connected with the „principle of public“ but also with other possible penal law’s principle. One important fact about the mentioned principle is that it enables a courtroom‘s change. As an example a media participation during atrial is given, that transmits ajudicial proceeding to the entire nation. The Code of Criminal Procedure, Judicature and some other experts do not consider this transmission just positive but also negative. They assume, that it downgrades the serioussnes of the court, and moreover it threatens personal lifes of some people. There are always at least two inconsistent rightsand the future will reveal which of them will conquer.
(Translated by Lucie Kianková)
Mgr. Jiří Sobotka absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v roce 2012. Během studia se zabýval problematikou ochrany práv a svobod. Ve svých pracích se snažil využít zkušenosti s dlouholetým hodnocením judikatury před jednáním soudů, úřadů, zákonů, a situací, odporujících hodnotám demokratických právních států či spravedlnosti.