Uvažuje se opět o reformě vysokého školství. Kolikrát tomu už bylo! Často jsme se vrátili zase k tomu, co se nejdříve zreformovalo. Nyní se zase objevily názory, že prý některé obory na právnických fakultách, nás ovšem zajímá prioritně fakulta pražská, mají přestat být profilovými. Pro vzdělání mladých právníků nejsou patrně potřeba.
Zřejmě se mají stát předměty výběrovými či volitelnými. Možná, že u některých oborů je taková úvaha namístě. Možná.
Nechci se zde zastávat římského práva a zvláště pak českých a československých dějin, což by se ode mne mohlo čekat. Tyto obory jistě budou mít řadu jiných zastánců, zrovna tak jako i některé jiné, které by mohly poklesnout z hlavních oborů na vedlejší.
Mimochodem finanční právo je, ale jedním z nejohroženějších oborů, a proto si zaslouží zastání. A nejen proto.
Chci tu prezentovat obranu práva finančního. Proč právě práva finančního? Nebudu poukazovat na historické kořeny tohoto oboru sahající až do rakouské monarchie. Rovněž hledání existence finančního práva jako hlavního oboru na jiných zahraničních univerzitách není konec konců tolik směrodatné. Vždyť odpůrci by našli v cizině zase jiné argumenty pro podporu svých názorů proti existenci finančního práva jako profilového oboru.
Znalosti finančního práva by přece měly být ale zcela jistě součástí základních znalostí absolventa právnické fakulty ne jenom toho, kdo se o finanční právo zajímá. S daněmi, poplatky, bankovnictvím či rozpočtem se setkává každý z nás v každodenním životě.
Odborníci na finanční právo jsou potřeba také u soudů, zvláště pak Nejvyššího soudu správního, u městských a obecních úřadů, v bankovnictví, pojišťovnictví, ve finančních úřadech a v neposlední řadě na ministerstvu financí.
Pokud se bude stále chtít reformovat výuka na právnických fakultách, zdá se mně, že se nakonec bude na právnické fakultě přednášet jen občanské, obchodní a trestní právo a snad ještě právo správní. A absolventi budou pouze jakýmisi „techniky“ práva a ničím víc.
Na jedné straně se hovoří o nutnosti finanční gramotnosti, kterou by měli získávat žáci již na základních školách a na straně druhé by se rušilo finanční právo jako profilový obor?
Do finanční gramotnosti zcela jistě patří nejen poznatky o fungování peněz či způsobu plateb, půjčkách, investičních možnostech a jednotlivých měnách, ale rovněž znalost alespoň základních finančních předpisů, které zmíněné instituty i upravují.
O nutnosti zvyšování finanční gramotnosti je přesvědčena i OECD, v jejímž rámci byl zřízen v roce 2008 International Network on Financial Education, mající za úkol podporu národních vzdělávacích programů v oblasti finančnictví.
Strategii finančního vzdělávání je jedním z důležitých témat i v naší společnosti. Koordinuje ji Ministerstvo financí a jejím cílem je dosáhnout zařazení kurzů finanční vzdělanosti do základních a středních škol.
Samotné ministerstvo vydalo ve spolupráci s MŠMT v roce 2007 Standardy finanční gramotnosti jako součást materiálu Systému budování finanční gramotnosti na základních a středních školách.
Na tento krok navázalo ministerstvo školství a Česká národní banka s přípravou materiálů pro zvýšení finanční gramotnosti. V květnu 2010 pak byla připravena Národní strategie finančního vzdělávání.
A my budeme možná rušit finanční právo jako jeden z hlavních oborů na fakultě? Kdo pak bude nositelem oné finanční gramotnosti, kterou by měl předávat dál?
Nadto, kdo jiný, než vysokoškolští učitelé finančního práva by měl kromě znalostí příslušných právních předpisů předávat studentům i vědomí o tom, jak kdysi řekl Karel Čapek, že peníze mají „krom jiného kursu také ještě valutu mravní.“1
Snad si ale ti, co o koncepci a obsahu výuky na právnických fakultách uvědomí, co je skutečně důležité a nepřistoupí ke krokům, které by byly mírně řečeno nešťastné.
Prof. JUDr. et PhDr. Karolina Adamová, DSc. je profesorka na Katedře právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a vedoucí Katedry právních dějin Fakulty právnické ZČU v Plzni. Je vědeckou pracovnicí Ústavu státu a práva Akademie věd. Je vedoucí redaktorkou časopisu Právník. Vedle právních dějin se zabývá též politologií. V roce 1999 absolvovala dlouhodobý studijní pobyt na Institutu pro evropské právní dějiny ve Frankfurtu nad Mohanem. Přednášky přednesla také na Ecole pratique des Hautes Études en Sorbonne v Paříži a na Fakultě práva a veřejné správy Univerzity Marie Curie–Skłodowské v polském Lublinu. Absolvovala kratší studijní a vědecké pobyty na řadě zahraničních pracovišť mimo jiné v Granadě, Pasově, Vídni, Sandoměři a Ženevě. Je a byla řešitelkou či spoluřešitelkou řady grantů poskytovaných různými subjekty. Autorsky se podílela na několika monografiích z nejen z oblasti práva, ale také dějin umění a politologie a na řadě různých menších prací a článků.