Oblast celého Arabského poloostrova, na jehož geografickém území se SAE nachází, se vyznačovala dvěma zásadními charakteristikami. Zaprvé přibližně v roce 630 n.l. se na území tohoto poloostrova začínají projevovat vlivy islámského náboženství, které v následujících stoletích tuto oblast ovládne zcela. A zadruhé strategická poloha tohoto poloostrova mezi Evropou a Dálným Východem vždy lákala nejen obchodníky z Číny a Indie, ale i Evropany, takže tyto různorodé kultury se právě zde potkávaly a střetávaly. (uae-embassy.org, 2014)
Zatímco se Evropané, především Portugalci, Britové a Nizozemci, drželi spíše při pobřeží, v divokých dunách pouště ve vnitrozemí žili potomci původních beduínských kmenů. Tyto kmeny, obvykle velmi rozvětvené rodiny, se vyznačovaly pevnou rodinnou hierarchií v čele s radou nejmoudřejších mužů a vůdcem kmene. Této charakteristice dodnes odpovídá rozdělení moci v současných SAE.
Důležitým milníkem ve spolupráci místních beduínů s Evropany byl podpis několika mezinárodních smluv s Velkou Británií v 19. století. Na základě těchto smluv vzniká oblast tzv. „The Trucial States“. Tyto smlouvy zajišťovaly pro Velkou Británii monopol na vzájemné spolupráci s touto oblastí a naopak pro tuto oblast důležitou ochranu pobřeží a pomoc v případě pozemního útoku, které by poskytlo britské vojsko. (uae-embassy.org, 2014)
V průběhu 19. století a první poloviny století 20. byly hlavním zdrojem příjmů pro místní obyvatele lov perel a pěstování datlí. Ale většina obyvatel stále zůstávala věrná beduínskému způsobu života v poušti. Hospodářská krize 30. let dopadla i na SAE, a to především z pohledu průmyslu perlolovného. V té době v Japonsku objevili, jak kultivovat perly uměle, a tak cena perel celosvětově klesla. (uae-embassy.org, 2014)
Ve 30. letech také začaly na území dnešních SAE první geologické průzkumy ropných společností. Ty brzy přinesly první plody úspěchu, na území SAE se podle dnešních odhadů nachází 8% celosvětových zásob ropy (Crot, 2013). V roce 1966 se vlády v emirátu Abu Dhabi ujímá šejk Zayed bin Sultan Al Nahyan, který nejenže naváže užší spolupráci s vládci ostatních emirátů, ale především nově nabyté zisky z vyvezené ropy obratem investuje do infrastruktury, škol a zdravotnických zařízení pro místní obyvatele. Poeticky tuto přeměnu pojmenoval Al Fahim, který viděl, jak se Emirát Abu Dhabi přeměnil „z trhanů do boháčů“. („Sheikh Zayed was able to transform the Emirate from rags to riches.“ Al Fahim, 1995)
Na konci 60. let Britové oznamují svůj záměr stáhnout se z oblasti Arabského zálivu, a tak vzniká větší prostor pro spolupráci místních šejků. Tato spolupráce je 2. prosince 1971 završena dohodou mezi šesti emiráty, a to Abu Dhabi, Dubai, Sharjah, Umm al-Qaiwain, Fujairah and Ajman. Vzniká tak federace s názvem Spojené Arabské Emiráty. O rok později se přidává sedmý emirát Ra’s al-Khaimah (uae-embassy.org, 2014).
V následujících desetiletích po vzniku SAE probíhá v jednotlivých emirátech neuvěřitelný hospodářský rozvoj, který je doprovázen stavebním boomem především v oblasti emirátu Dubai a Abu Dhabi. Emiráty se tak zařazují do skupiny tzv. ropných společností či ropourbanismu. Pro tyto společnosti je typický rozvoj blahobytu pro členy této společnosti, ale za cenu dodržení tradice kmenové hierarchie, kdy šejk je vnímán jako ten dobrodinec, který dává, aby jeho lid žil v blahobytu a dostalo se mu kvalitního života. (Crot, 2013). Jelikož ale veškeré současné bohatství pochází především z ropných zdrojů, které patří do skupiny zdrojů neobnovitelných, hledá současná elita SAE cestu k udržitelnému rozvoji své země, který by mohl zajistit vysoký životní standard i pro budoucí generace.
I přes snahu SAE vystupovat jako moderní stát, který čile spolupracuje na mezinárodní úrovni se západními velmocemi, nesmíme zapomínat, že SAE zůstávají i nadále státem autoritářským s pevně zakořeněným islámským náboženstvím a tradicemi. Jak o tom vypovídá Laurence Crot ve své práci: „Svoboda projevu sice je teoreticky zaručena ústavou SAE, ale nelze vyloučit, že projevy chování, které neodpovídají představám autorit, nebudou mít nepředvídatelné následky.“ (Crot, 2013)
Dalším důležitým charakteristickým znakem SAE je jejich demografický profil. Od 60. let, kdy na území SAE žilo jen několik tisíc obyvatel, se populace zněkolikanásobila na dnešních 7,9 milionů (mzv.cz, 2013). Nelze opomenout, že podle odhadů pouze 20% osob je národností Emirátčany, pravděpodobně tedy až 80% obyvatel tvoří imigranti (www.cia.gov, 2014). Tento vysoký podíl je tvořen přistěhovalci z celého světa, ale nejvíce jsou uváděny země jihovýchodní Asie a Indického subkontinentu (Heard-Bey, 2005). Co lze tedy v budoucnu očekávat, že se bude v Emirátech dít, nyní předpovídat nelze. Jak naznačila dr. Jeřábková při přednášce, tito imigranti tvoří téměř absolutní část pracovní síly v SAE, ale jejich sociální situace rozhodně neodpovídá standardům, které by byly v souladu s univerzálně uznávanou doktrínou lidských práv.
V souvislosti se statutem občana Emirátů, nutno zmínit, že vlastnictví půdy je právem jen Emirátčanů, kdo není občanem, nemá právo vlastnit půdu na území Emirátů (Crot, 2013). Právo vlastnictví je považováno za fundamentální právo. Dokonce S. Khalaf to interpretuje tak, že nutit bydlet Emirátčana v bytě porušuje jeho občanská práva (Khalaf, 2006). I proto vláda SAE financuje výstavbu obrovského množství soukromých vil pro své občany (Kakande, 2008). Přirozeně existuje i pár oblastí ve výjimce, kde i cizinec může vlastnit půdu (Crot, 2013), například projekt The World Island znázorňující mapu světa nedaleko břehů Dubaje, kde si můžete koupit svůj vlastní ostrůvek (privateislandsonline.com, 2014).
Obrovský hospodářský rozvoj založený na ropných rezervách a nekontrolovatelný stavební boom napáchal za poslední desetiletí v Emirátech nevídané škody, a to nejen na prostředí, ale i na mentalitě lidí.
Jeden z největších ekologických prohřešků je umělé zavlažování. Na rozdíl od svých předků současní Emirátčané nechtějí žít na poušti a své zahrady nechávají uměle zavlažovat. Tak se dostávají na čelo světového žebříčku spotřeby vody, v roce 2010 to byla spotřeba 550 litrů vody na hlavu za den (Stanton, 2010). Navíc 98% takto spotřebované vody pochází z velice energeticky náročného procesu desalinizace, a tak vzniká hned dvojí katastrofa. Zaprvé dochází k obrovské spotřebě elektrické energie, v roce 2009 to bylo 11 121 kWh na hlavu za rok (celosvětový průměr je 2 728 kWh) (irena.org) a zadruhé sůl, která je z vody odstraněna je ve většině případů vracena zpátky do moře, a roste tak koncentrace soli v mořské vodě (Crot, 2013) a dochází k rozhození rovnováhy v mořském ekosystému.
Byť se přístup vlády k zajištění svých občanů z hlediska energií a vody jeví jako velmi prospěšný, opak je pravdou. V mentalitě lidí napáchal přístup vlády nedozírné následky. Pro emirátskou populaci je typický marnotratný styl života a bezuzdný konzumerismus (Crot, 2013). Například voda v Abu Dhabi je pro Emirátčany zdarma, pro cizince za malý poplatek a cena elektřiny je trvale držena na velmi nízkých sazbách.
Na stavu současné ekonomiky SAE se podepsala i nedávná celosvětová hospodářská krize. Zasažen byl především do té doby nezastavitelný emirát Dubaj, který, jak se ukázalo, zdaleka nedisponuje dostatečnou likviditou ke splnění svých závazků. Tady se ale ukázala vzájemná podpora mezi emiráty, kdy emirát Abu Dhabi půjčil Dubaji na splacení půjček 10 miliard amerických dolarů (dále jen „USD“) a navíc banky z Abu Dhabi i velkou část dubajských dluhů odkoupily (Madichie, 2011).
I přesto se ukázala slabost ropného monopolu SAE. Navíc ani ropné zásoby nejsou rovnoměrně rozděleny mezi jednotlivé emiráty, naprosto největší část ropných rezerv má emirát Abu Dhabi, zatímco Dubaj a ostatní emiráty mají rezervy velmi omezené (Madichie, 2011). Navíc ústava SAE stanoví, že nakládání s rezervami plynu a ropy je jen záležitostí místních vlád bez možnosti zásahu federální vlády (Reiche, 2009). Proto se dnes hojně diskutuje o snahách jednotlivých emirátů diverzifikovat své ekonomiky, a získat tak příjem i z jiných zdrojů než jsou zdroje neobnovitelné.
Terezie Vondrášková
Pozn.: druhý díl příspěvku naleznete ZDE
CROT, L. Planning for Sustainability in Non-democratic Polities: The Case of Masdar City. Urban Studies [online]. 2013-08-30, vol. 50, issue 13, s. 2809-2825 [cit. 2015-01-04]. DOI: 10.1177/0042098012474697. Dostupné z: http://usj.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0042098012474697
Al Fahim, M. (1995) From Rags to Riches: A story of Abu Dhabi. London: The London Centre for Arab Studies
Heard-Bey, F. (2005) The United Arab Emirates: statehood and nation-building in a traditional society, Middle East Journal, 59(3), pp. 357-375
Khalaf, S. (2006) The evolution of the Gulf city type, oil, and globalization, in: J. W. Fox, N. Mourtada-Sabbah and M. al-Mutawa (Eds), Globalization and the Gulf, London: Routledge
Kakande, Y. (2008) Nationals warned to end illegal subletting. The National, 13 November.
Stanton, C. (2010) UAE’s fresh water supply drying up, The National 28 June
MADICHIE, Nnamdi O. IRENA – Masdar City (UAE) – exemplars of innovation into emerging markets. Foresight [online]. 2011, vol. 13, issue 6, s. 34-47 [cit. 2015-01-04]. DOI: 10.1108/14636681111179582. Dostupné z: http://pez.cuni.cz/
Uae-embassy. Uae-embassy.org/uae/history [online]. 2014 [cit. 2015-01-04]. Dostupné z: http://www.uae-embassy.org/uae/history
MZV. Ministerstvo zahraničních věcí [online]. 2014 [cit. 2015-01-04]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/blizky_vychod/spojene_arabske_emiraty/
The World Factbook. Www.cia.gov the world factbook [online]. 2014 [cit. 2015-01-04]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ae.html
Privateislandsonline.com. Privateislandsonline.com [online]. 2014 [cit. 2015-01-04]. Dostupné z: http://www.privateislandsonline.com/islands/the-world-islands-dubai
V současné době studuje 3. ročník PF UK. V budoucích letech by ráda vyjela na studijní pobyt do zahraničí, a právě téma mezinárodní spolupráce na poli energetiky a s tím souvisejících obnovitelných zdrojů ji velmi zajímá. Práce vznikly v rámci výběrového předmětu Mezinárodní vztahy po roce 1945, vychází především z prací anglicky mluvících autorů.