Dlouho, snad až příliš dlouho jsme čekali, než se někdo konečně osmělí využít kombinace právního a ekonomického vzdělání k sepsání monografie v oboru právo & ekonomie. Nakonec jsme se dočkali, protože dvojice mladých talentů, Jan Broulík a Jan Bartošek, publikovala knihu, která nám tolik chyběla. Není to učebnice, která by systematicky definovala základní pojmy a pak popořadě probírala ekonomické analýzy jednotlivých právních institutů. Spíše je to úvod do studia, jakýsi most, který bez předsudků konfrontuje a zároveň vhodně propojuje různé aspekty právního a ekonomického instrumentária. Čtenář má příležitost si uvědomit, že ekonomická analýza může být pro právníka přínosná nejen při úvahách de lege lata, totiž při teleologickém výkladu platných právních textů, ale též v rovině de lege ferenda.
Už v první kapitole autoři přesvědčivě ukazují, že rozdíly mezi juristickým a ekonomickým uvažováním nejsou propastné. Spíše se jedná o záležitost kontextově podmíněného důrazu na tu či onu složku lidské racionality. V právu i ekonomii se uplatňuje deduktivní, induktivní, ale i abduktivní usuzování. Tvrzení, že ekonomie nabízí externí, zatímco jurisprudence ztělesňuje interní pohled na právo, je sice pravdivé, ovšem to je tautologie plynoucí z definice toho, co je to jurisprudence. Nejen ekonomie, ale i jurisprudence uplatňuje svého druhu redukcionismus. Vždyť typickým znakem právního myšlení je abstrahování od právně irelevantních důvodů. Konsekvencialistické úvahy jsou sice více typické pro ekonomy, nicméně i právníci, zejména legislativci, se potřebují zamýšlet nad očekávánými efekty právní regulace. A také nelze říct, že právní myšlení se omezuje na kategoriální (‘buď, anebo’) myšlení, což lze ilustrovat třeba na tzv. testu proporcionality.
Autoři velmi správně poukazují na častá nedorozumění o ekonomické analýze práva, která způsobují, že mnozí právníci mají zbytečnou averzi k tomuto přístupu. Ekonomická analýza práva neznamená, že právo nahlížíme jako něco jiného, totiž jako ekonomiku. A také neznamená, že právní vztahy redukujeme na peněžní vztahy. Ekonomický přístup k právu neimplikuje, že právní praxi podsouváme nerealistické předpoklady, např. nulové transakční náklady. Tento přístup se neomezuje pouze na úsilí o dosažení společensky efektivní alokace zdrojů. Ekonomickou analýzu práva můžeme např. použít při zkoumání toho, o kolik méně lidí umírá na silnicích po zavedení bodového systému pro řidiče. Ale hlavně, uplatňování ekonomických metod v právu se nevylučuje s uplatňováním jiných metod, takže není důvod se obávat tzv. ekonomického imperialismu v jurisprudenci. Myslím, že vyvracení mýtů, které se tradují o oboru právo & ekonomie, je největším přínosem této knihy.
V knize jsou přehledně a srozumitelně vysvětleny základní pojmy ekonomické analýzy, např. pojmy incentivů, transakčních nákladů, Coasova teorému a také různých koncepcí efektivnosti. Autoři pak stručně probírají základní směry ekonomického přístupu k právu, totiž chicagskou školu, newhavenskou školu, teorii veřejné volby, novou institucionální ekonomii, rakouskou školu a behaviorální ekonomii. To je velmi přínosné, neboť čtenář si uvědomí, že ekonomický přístup nemusí znamenat zrovna libertariánství. Na můj vkus je ale tento přehled až příliš stručný. Navíc se místy autorům nedaří vystihnout to podstatné, takže např. o institucionální ekonomii se čtenář nedozví prakticky nic, kromě vágního dojmu, že tento směr je těžké specifikovat. V další kapitole následuje srovnání ekonomického přístupu v USA a v Evropě, které je dle mého soudu naopak zbytečně podrobné. Dvě kapitoly o tom, jak se daří oboru právo & ekonomie v Česku a v Polsku, jsou zajímavé hlavně ve vzájemném srovnání. Zde bych doplnil, že polská jurisprudence má před českou zřetelný náskok nejen v tomto oboru.
Prakticky orientovaný čtenář jistě ocení kapitoly na konci knihy. Jedna se zabývá realitou dosavadní praxe hodnocení dopadů regulace (RIA). Konstatuje, že celkový přínos pro kvalitu legislativní produkce je spíše pozitivní, ale zároveň naznačuje, že explicitní ekonomická analýza může přispět ke zlepšení. Poslední kapitola se věnuje aplikacím ekonomické analýzy při rozhodování soudů. Líbí se mi, jak hezky názorně autoři uplatnili teoretické poznatky (např. majetkové vs. odpovědnostní pravidlo) na konkrétních příkladech (např. ohledně ochrany práva na soukromí).
V knize nevidím žádné vážné nedostatky. Místy narazíme na zbytečný anglicismus (‘legislátoři’, str. 17), místy na divné slovo (‘oficiózní’, str. 175), místy na nesmyslnou formulaci (‘se snaží maximalizovat své preference’, str. 20). Faktické chyby zde nevidím skoro žádné. Snad jen omyl v pozn. č. 155, že Kaplow a Shavell kritizují welfarismus. Ale to jsou zcela bezvýznamné drobnosti. Naopak musíme ocenit, jak se tito mladí autoři nebojí ohradit proti tuzemským starším kolegům, že nekritizují skutečnou ekonomickou analýzu, ale pouze své nepřesné nebo dokonce karikaturní představy o ekonomické analýze. Bohužel, v Česku zatím nevidím žádnou studii, která by ekonomický přístup kritizovala s dobrou znalostí věci. Na rozdíl od USA, kde právo & ekonomie musí čelit vysoce erudovaným kritikům (např. J. Coleman). Pánové Broulík a Bartošek napsali velmi kvalitní dílo, které může nakonec přispět i v tom, že se v české jurisprudenci už konečně najde nějaký kritik ekonomické analýzy práva, který má o tomto přístupu alespoň elementární znalosti.
Broulík Jan, Bartošek Jan, Ekonomický přístup k právu. C.H.Beck 2015, 198 stran.
JUDr. Tomáš Sobek, Ph.D.