Mezinárodní trestní soud – od historie až k přijetí jeho Statutu

Mgr. et Mgr. Pavlína Zímová | Právní dějiny, Mezinárodní právo veřejné

Zpět

Mezinárodní trestní soud (ICC) je velmi důležitým instrumentem, nezávislým soudním (trestním) orgánem s univerzálním dosahem, který reflektuje současné trendy mezinárodního trestního práva. Ve Statutu Mezinárodního trestního soudu je zjevná koexistence specifické pozice jednotlivce v systému mezinárodního práva, která se průběžně formovala. Autorka článku akcentuje problematiku Soudu od jeho historie až po přijetí Statutu včetně jeho stručné charakteristiky a revize v Kampale.


1. Historický úvod

Přijetí Římského statutu Mezinárodního trestního soudu je finálním stavem dlouhých a náročných peripetií. Před 1. světovou válkou došlo v euroatlantickém kulturně-geografickém prostoru k aplikaci principu, že zločiny, kterých se dopustí příslušníci ozbrojených složek ve válečném konfliktu, by měly být ex post striktně sankcionovány.1 V uvedené době platná judikatura postrádala explicitní charakteristiku válečných zločinů a systému jejich sankcí. Versailleská mírová smlouva z roku 1919 byla prvním pokusem o stíhání zločinů podle mezinárodního práva.2 Na základě ní měl být zřízen mezinárodní tribunál k potrestání císaře Viléma II. z důvodu urážky mezinárodní morálky a posvátné autority smluv a dalších německých důstojníků obviněných z porušení válečného práva.3Články 227 a 228 výše uvedené smlouvy nebyly z politických důvodů naplněny.

V letech 1924 – 1938 byly některými nevládními organizacemi4 vypracovány různé varianty návrhů na zřízení mezinárodního trestního soudu. Avšak žádný z návrhů nebyl implementován do stávající platné judikatury. V. Pelly, významný představitel mezinárodního trestního práva se zasloužil o vypracování projektu, který následně ovlivnil Úmluvu o předcházení a potlačování terorismu z roku 1937. Podnětem k jejímu vypracování byla politická událost, atentát chorvatských teroristů v Marseille, který se stal v roce 1934. Obětmi atentátu byli jugoslávský král Alexander I. Karadjordjevic a francouzský ministr zahraničních věcí L. Barthou. Výše uvedená Úmluva byla vypracována na půdě Společnosti národů a byla podepsána dne 16. 11. 1937 v Ženevě. Téhož dne byla také podepsána dodatková Úmluva o zřízení mezinárodního trestního soudu. Úmluvy nezískaly potřebný počet ratifikací, a proto nikdy nevstoupily v platnost.5

V letech 1945 a 1946 byly vytvořeny (ad hoc) mimořádné mezinárodní soudy vojenské povahy. Na základě tzv. Londýnské dohody z roku 1945 (Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinů evropské osy) byl zřízen Mezinárodní vojenský tribunál se sídlem ve městě Norimberk. O rok později byla přijata Charta pro Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný Východ v Tokiu.

Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku byl specifické povahy. Zejména se zasloužil o potvrzení a rozvoj pravidel mezinárodního práva,6 byl prvním mezinárodním trestním tribunálem obsazeným soudci z různých spojeneckých států, kteří soudili podle mezinárodního práva a z perspektivy jeho vzniku, fungování a účelu byl jedinečnou institucí (stejně jako Mezinárodní vojenský tribunál v Tokiu).

„Přínosem obou tribunálů, zřízených ad hoc, bylo, že:

  • potvrdily myšlenky spravedlnosti (nikoliv odplaty),
  • rozvinuly mezinárodněprávní pravidla v oblasti válečného práva,
  • vytvořily poprvé v praxi států pravidla o trestní odpovědnosti jednotlivců podle mezinárodního práva,
  • urychlily ustálení pravidel obecné platnosti ukládajících kogentním způsobem trestně postihnout zločiny podle mezinárodního práva (crimes under international law), jež páchají jednotlivci v postavení státních orgánů, na rozdíl od mezinárodních zločinů (international crimes), za něž jsou odpovědny státy.“7

I v období studené války idea o realizaci mezinárodní trestní instituce dominovala v mezinárodně právním diskurzu. „V roce 1950 totiž přijalo Valné shromáždění OSN formou rezoluce tzv. norimberské zákony a zároveň pověřilo Komisi OSN pro mezinárodní právo, aby zahájila přípravné práce na Kodexu zločinů proti míru a bezpečnosti lidstva a potažmo i na Statutu stálého mezinárodního trestního soudu. Přestože tato Komise své první návrhy výše uvedeného Kodexu představila již v roce 1954, tedy čtyři roky po zadání vlastního úkolu, politické ovzduší studené války bohužel nedovolilo, aby OSN nejen v době, ale následně i v několika příštích desetiletích dovedla myšlenku efektivní a fungující existence mezinárodního trestního soudu ke zdárnému konci.“8

Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948 (konkrétně čl. VI) a Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973 (konkrétně čl. 5) předpokládaly zřízení mezinárodního trestního soudu, k čemuž vůbec nedošlo.

Po 2. světové válce stále převládaly tendence o vytvoření stálého mezinárodního trestního soudu. Jakékoliv návrhy na jeho zřízení byly primárně záležitostmi diskurzu a nikoliv praxe. V 70. – 90. letech 20. století byl M. Ch. Bassiouni propagátorem idejí vedoucích ke zřízení mezinárodního trestního soudu. Rovněž se angažoval i na dokončení jeho Římského statutu. Skutečně revoluční zvrat v myšlence vytvoření stálého mezinárodního trestního soudu nastal až na počátku 90. let 20. století.  Zřízení mezinárodních tribunálů ad hoc bylo implementováno do zcela odlišného kontextu než výše uvedené tribunály vojenského charakteru.9 Mimořádný charakter mezinárodních trestních tribunálů OSN (Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii10 – ICTY a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu11 – ICTR) přispěl k obnovení zájmu o zřízení stálého trestního soudu.12


2. Směřování ke zřízení Mezinárodního trestního soudu

Ukončení studené války, bipolární rozdělení světa a zřízení ad hoc tribunálů OSN (v letech 1993, 1994) přispělo k možnosti vytvoření mezinárodního trestního soudu. V negociacích jeho statutu se projevily nemalé komplikace.

Hlavním kodifikačním orgánem OSN byla Komise pro mezinárodní právo, která byla několikrát vyzvána v rezolucích Valného shromáždění 45/41 (28. 11. 1990) a 46/54 (09. 12. 1991), aby se zabývala v rámci své práce na návrhu Kodexu zločinů proti míru a bezpečnosti lidstva dalším rozborem otázky mezinárodní trestní jurisdikce (včetně návrhů na zřízení Mezinárodního trestního soudu). V průběhu let 1990 – 1992 se Komise13 a její pracovní skupina precizně zabývaly různými relevantními variantami návrhu statutu mezinárodního trestního soudu.  Komise na zasedání v roce 1994 ukončila svoji práci a přijala návrh statutu na podkladě pozitivního přijetí Valným shromážděním Komise s akcentem na využití názorů států objektivizovaných v Šestém výboru VS OSN nebo zaslaných v písemné podobě. Prozatímní návrh se značně odlišoval od finálního statutu. Zejména měl kromě tří nebo čtyř kategorií zločinů podle obecného mezinárodního práva zahrnovat také konvencionální zločiny (k jejich trestnímu postihu se zavázaly státy v rámci některých mezinárodních smluv) a dále bylo diskutováno o inherentní jurisdikci soudu…atd.14

V roce 1995 začal výbor ad hoc ustavený Valným shromážděním OSN zkoumat na podkladě návrhu statutu přijatého Komisí otázky související se zřízením Mezinárodního trestního soudu. Později, na návrh výboru Valné shromáždění vytvořilo Přípravný výbor 15pro Mezinárodní trestní soud, který vypracoval zprávu a v roce 1996 ji předložil Valnému shromáždění, které mu specifikovalo a prodloužilo mandát až do roku 1997/1998. Přípravný výbor měl vytvořit text, který by mohl být předložen na diplomatické konferenci, která měla projednat návrh a přijetí Statutu Mezinárodního trestního soudu ve formě mnohostranné smlouvy. Na počátku se jednání o návrhu Statutu neobešla bez problémů. 16

Mezi nejdiskutovanější okruhy otázek bezesporu patřily ty, které uvádím níže:17

  • povaha a způsob zřízení soudu (měl to být stálý orgán s mezinárodní trestní jurisdikcí)
  • fungování poroty
  • ustavení Mezinárodního trestního soudu a jeho právní zakotvení

V lednu 1997 Valné shromáždění rozhodlo o svolání Diplomatické konference zplnomocněných zástupců ke zřízení Mezinárodního trestního soudu.18 Konference19 se konala ve dnech od 15. 06. do 17. 07. 1998 v sídle FAO v Římě.

Původní návrh Statutu byl značně obsáhlým dokumentem tvořeným 60 články opatřenými komentářem. První část – čl. 1 – 4 – upravovala zřízení Soudu (jeho sídlo, status, právní subjektivitu). Druhá část – čl. 5 – 19 – se zabývala obsazením a organizací Soudu (zejména volbou a postavením soudců, funkcí předsedy, senáty, orgánem obžaloby (prokuraturou), výsadami soudců, imunitami soudců, odměnami soudců, pracovními jazyky (angličtinou, francouzštinou)…atd. Čl. 19 stanovil, že soudci v budoucnu vypracují Jednací řád Soudu, který předloží ke schválení členským státům. Třetí část Statutu upravovala jurisdikci Soudu. Ve – 4. – 6. – části byla obsažena precizní úprava procedury (od vyšetřování a vznesení žaloby přes soudní řízení až k odvolání a obnově řízení). Velký význam měly v původním návrhu Statutu i zásady, práva obviněného a problematika trestů 20

Průběh konference byl velmi dramatický a postoje jednotlivých států k předkládané problematice se nepodařilo unifikovat.21 Avšak velmi agilní byly některé mezinárodní nevládní organizace, které vytvořily Koalici pro Mezinárodní trestní soud. Rovněž ad hoc účelově vytvořené seskupení států22 iniciativně glosovalo přijetí statutu a vznik soudu, který by měl být dynamickým elementem nikoliv závislým orgánem na vůli států a Rady bezpečnosti. Proti výše proklamovaným postojům se negativně vyjádřili stálí členové Rady bezpečnosti (kromě Velké Británie), Indie, Izrael, Čína, USA23 a většina arabských států. Dne 17. 07. 1998 pro návrh hlasovalo 120 států, proti hlasovalo 7 států (USA, Libye, Izrael, Irák, Čína, Sýrie, Súdán) a celkem 21 států se zdrželo hlasování. Závěrečný akt konference byl přijat. K tomu, aby Statut vstoupil v platnost, bylo potřeba dosáhnout (podle čl. 129) alespoň 60 ratifikací. Dne 11. 04. 2002 bylo dosaženo 66 ratifikací. V roce 2004 bylo dosaženo 139 podpisů a 94 ratifikací. Dne 01. 07. 2002 vstoupil v platnost Římský statut Mezinárodního trestního soudu.24 V září 2002 Shromáždění smluvních stran přijalo prováděcí dokumenty k Římskému statutu.25 V únoru 2003 výše uvedené Shromáždění zvolilo soudce a prokurátora Mezinárodního trestního soudu. Činnost Soudu byla oficiálně zahájena dne 11. 03. 2003. K 01. 01. 2006 počet ratifikací dosáhl rovného čísla 100. V současné době mezi strany Římského statutu Mezinárodního trestního soudu patří 122 států.26


3. Charakteristické rysy Mezinárodního trestního soudu

Na Mezinárodní trestní soud je žádoucí nahlížet jako na jedinečný orgán z perspektivy jeho vzniku, struktury, aplikovatelnosti práva materiálního a procesního. Římský statut27 (mezinárodní smlouva, která založila Mezinárodní trestní soud) zahrnuje 128 článků rozdělených do 13 částí. Statut nepochybně přispěl k rozvoji mezinárodního trestního práva, reflektuje jeho dynamický rozvoj a zájmy jednotlivých států. Zavazuje smluvní strany (státy, které jej ratifikovaly, popř. k němu přistoupily).

„Statut přijatý ve formě mnohostranné smlouvy je tak delikátním kompromisem, vybalancovávajícím obtížně slučitelné zájmy: nezávislost Soudu, suverenitu států (projevující se výkonem trestní jurisdikce) a vliv Rady bezpečnosti. Proto je založen na bázi komplementarity ve vztahu k pravomoci států, které musí dát k výkonu jurisdikce Soudu svůj souhlas, a to buď předem ratifikací Statutu, anebo alespoň v konkrétním případě (čl. 12 odst. 1 a 3).“28

Statut je rovněž důležitým pramenem materiálních norem mezinárodního trestního práva, protože obsahuje podrobně definované skutkové podstaty zločinů podle mezinárodního práva včetně obecných principů trestní odpovědnosti za spáchání popisovaných zločinů. Definice zločinů jsou koncipovány precizně s reflexí na princip nullum crimen sine lege. Obecné zásady trestního práva včetně výjimek z trestní odpovědnosti lze nalézt ve třetí části Statutu.

„Z rozboru procesních ustanovení Statutu je zřejmé, že je není možno jednoznačně přiřadit k některému z typů trestních procesů známých ve vnitrostátních právních řádech. Státy sice při koncipování Statutu převzaly v zásadě přístup common law, ale projednací, kontradiktorní systém (adversarial system) do značné míry modifikovaly prvky inkvizičního modelu (inquisitorial model).“29

Mezinárodní trestní soud má jurisdikci jen nad zločiny obsaženými ve Statutu, které byly nebo teprve budou spáchány po 01. 07. 2002.30


4. Stručná charakteristika Statutu Mezinárodního trestního soudu
  • Preambule
  • Část 1. Ustavení Soudu (čl. 1 – 4)
  • Část 2. Jurisdikce, přípustnost a použitelné právo (čl. 5 – 21)
  • Část 3. Obecné zásady trestního práva (čl. 22 – 33)
  • Část 4. Složení a správa Soudu (čl. 34 – 52)
  • Část 5. Vyšetřování a stíhání (čl. 53 – 61)
  • Část 6. Hlavní líčení (čl. 62 – 76)
  • Část 7. Tresty (čl. 77 – 80)
  • Část 8. Odvolání a přezkum (čl. 81 – 85)
  • Část 9. Mezinárodní spolupráce a justiční pomoc (čl. 86 – 102)
  • Část 10. Vykonávací řízení (čl. 103 – 111)
  • Část 11. Shromáždění smluvních stran (čl. 112)
  • Část 12. Financování (čl. 113 – 118)
  • Část 13. Závěrečná ustanovení (čl. 119 – 128)

Příslušnost Mezinárodního trestního soudu:

  1. Ratione materiae (genocida, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny, agrese),31
  2. Ratione temporis (zločiny spáchané po vstupu Statutu Mezinárodního trestního soudu v platnost – od 01. 07. 2002),32
  3. Ratione loci (zločiny spáchané na území smluvní strany, zločiny spáchané na území státu, který není smluvní stranou, zločiny spáchané na území třetího státu, pokud přijal pravomoc soudu),33
  4. Ratione personae (fyzické osoby).34

Je žádoucí rozlišovat mezi pravomocí/příslušností a příslušností řízení před Mezinárodním trestním soudem – princip komplementarity Statutu Mezinárodního trestního soudu.35

V čl. 1 Statutu Mezinárodního trestního soudu je kodifikováno, že „Soud bude stálou jurisdikcí a bude oprávněn vykonávat jurisdikci vůči osobám pro nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek a které jsou upraveny v tomto Statutu a bude mít komplementární úlohu vůči národním trestním jurisdikcím. Jurisdikce a fungování Soudu se bude řídit ustanoveními tohoto Statutu.“36 Výše uvedené teze májí svůj základ v Deklaraci zásad mezinárodního práva upravujících mírové, přátelské vztahy a spolupráci mezi všemi státy. Deklarace byla přijata Valný shromážděním OSN v roce 1970. Statut dává dostatečnou přednost národním právním řádům. Pokud neuspějí, popř. selžou, pak nastane možnost stíhání obviněných osob před Mezinárodním trestním soudem. V první části Statutu je také řešena problematika poměrně úzkého vztahu mezi Soudem a OSN.

Ve druhé části Statutu, především v čl. 5 – 8, je vymezena jurisdikce Soudu, včetně vymezení jednotlivých kategorií závažných zločinů. Statut přiznává Soudu jurisdikci vůči následujícím zločinům: genocidě, válečným zločinům, zločinům proti lidskosti a agresi. V čl. 6 – 8 Statutu jsou uvedena ustanovení, která mají velký význam pro řádné a efektivní fungování Soudu. Ve výše uvedených článcích jsou podrobně definovány jednotlivé zločiny (genocida, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny)37 Čl. 9 Statutu upravuje znaky skutkové podstaty zločinů, které jsou pro Soud dobrým vodítkem při výkladu a používání článků definujících jednotlivé zločiny. Soud může pachatele soudit jen na základě striktně vymezených podmínek, které jsou obsaženy v čl. 13 Statutu (podnět k zahájení řízení mohou dát pouze: smluvní strany Statutu, Rada bezpečnosti OSN, prokurátor Soudu jednající z vlastní iniciativy (tzv. proprio motu). Vztah mezi Soudem a vnitrostátními právními systémy je řešen v čl. 17 – 19 Statutu (Mezinárodní trestní soud nemá výlučnou jurisdikci v rámci trestných činů obsažených ve Statutu). S akcentem na zásadu „aut dedere aut judicare“ 38 mají všechny smluvní strany Statutu především povinnost stíhat všechny trestné činy a zločiny, které vyplývají z platného mezinárodního práva.

V případě porušení některého ustanovení obsaženého v čl. 17 nebo samotnou jurisdikci soudu může podle Statutu napadnout na základě čl. 19 Statutu:

  1. obviněný nebo osoba, na niž se vztahuje příkaz k zatčení nebo k předvolání,
  2. stát, do jehož výlučné jurisdikce daná věc spadá, s tím, že v této věci vede nebo vedl vyšetřování či trestní stíhání, nebo
  3. stát, který je požádán o přijetí39

Mezinárodní trestní soud nedisponuje jurisdikcí vůči všem osobám (tedy vůči osobám, které nedosáhly věku 18 let). Z uvedeného vyplývá, že se Statut vztahuje na všechny fyzické osoby, které jsou starší 18 let (jurisdikce ratione personae).

Třetí část Statutu (od čl. 22 an.) zahrnuje výčet obecných zásad právních, které Soud při výkonu své činnosti musí nezbytně dodržovat. Jedná se např. o zásady a principy nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege, vyloučení zpětné účinnosti Statutu z hlediska osobní odpovědnosti, individuální trestní odpovědnost, vyloučení jurisdikce vůči osobám mladším 18 let, nepromlčitelnost zločinů…atd.

Problematiku pramenů mezinárodního práva, na základě kterých bude Mezinárodní trestní soud rozhodovat, je upravena v čl. 21 Statutu.

Z hlediska pramenů bude Soud uplatňovat:

  1. Statut, Procesní řád, pravidla důkazního řízení,
  2. smlouvy, zásady, normy platného mezinárodního práva, principy, pravidla mezinárodního humanitárního práva,

pokud se neuplatní výše uvedené prameny, tak Soud bude preferovat obecné zásady právní (de facto se přikloní ke konsenzu mezi kontinentálním právním systémem a common law, může také využít právní pravidla, která už dříve implementoval ve svých rozhodnutích).40

Části čtvrté až osmé Statutu Mezinárodního trestního soudu jsou velmi obsáhlé. Zabývají se složením a správou Soudu (čl. 34 – 52) a dále procesními mechanismy a postupy, které se vztahují k vlastnímu řízení před Soudem (čl. 53 an. Statutu).

Pátá část Statutu zahrnuje problematiku procesních mechanismů a norem, které mají souvislost s vyšetřováním a trestním stíháním obviněných osob. Ve výše uvedené části jsou obsaženy základní práva obviněných osob v průběhu vyšetřování, povinnosti a pravomoci prokurátora při vyšetřování, vyšetřovatelů, úloha vyšetřovacího senátu v souvislosti s neopakovatelným vyšetřovacím úkonem, funkce a pravomoci vyšetřovacího senátu, instituty zatykač nebo předvolání vydané vyšetřovacím senátem, zajištění osoby ve vazebním státu…atd.

Sedmá část Statutu je velmi důležitá, protože upravuje problematiku trestů, které mohou být Soudem uloženy. Jako hlavní trest může Soud uložit trest odnětí svobody, maximálně ve výši 30 let. Příslušné ustanovení je rozšířeno o možnost uložení trestu odnětí svobody na doživotí, a to pouze v případě mimořádně závažného zločinu nebo aktu, který má svůj původ v osobních poměrech odsouzeného. Kromě trestu odnětí svobody může Soud uložit peněžitý trest, propadnutí výnosů, majetků a aktiv přímo nebo nepřímo získaných trestnou činností.  Stanovení výše trestu je ponecháno na uvážení Soudu. Při ukládání trestu by měl soud přihlížet k okolnostem trestného činu (jeho závažnosti, osobním poměrům odsouzeného v době spáchání činu). Pro efektivní fungování Soudu je zásadní vzájemná spolupráce mezi Soudem a smluvními stranami Statutu. Tuto složitou a velmi důležitou problematiku upravuje devátá část Statutu (od čl. 86 an.).

Desátá část Statutu upravuje vykonávací řízení a úlohu států při výkonu trestu odnětí svobody. Čl. 103 Statutu zakotvuje, že výkon trestu odnětí svobody bude prováděn ve státě, který byl určen Soudem ze seznamu států, které Soud uvědomily o své ochotě přijímat odsouzené. Stát si může na základě dohody se Soudem stanovit další podmínky pro přijímání odsouzených. Pokud takový stát podle čl. 103 odst. 1 není, pak trest musí být vykonán ve vězeňském zařízení hostitelského státu. Statut reflektuje i práva odsouzených (mohou požádat Soud z jakýchkoliv důvodů o převoz ze státu výkonu trestu do jiného státu). Následné kroky Soudu budou realizovány s akcentem na jeho uvážení. Výkon trestu a s ním spojené podmínky nepodléhají státu, na jehož území probíhá realizace výkonu trestu, ale přímo Soudu.41 Dohled Soudu je při výkonu trestu zaměřen především na to, aby jeho řádný výkon byl v souladu s běžně uznávanými mezinárodními normami, kterými se řídí zacházení s vězni.42

V rámci stručné charakteristiky Statutu Mezinárodního trestního soudu lze na závěr uvést, že mezi nejdůležitější prvky Statutu patří:43

  • Kompetence Soudu ratione materiae (definice zločinů)44
  • Podmínky pro výkon jurisdikce Soudu
  • Způsoby zahájení vyšetřování (spouštěcí mechanismus Soudu)45
  • Obecné zásady trestního práva ve Statutu46 5.


Revizní konference v Kampale

V čl. 123 odst. 1. Římského statutu, je kodifikováno, že: „Sedm let od vstupu tohoto Statutu v platnost svolá generální tajemník OSN revizní konferenci za účelem projednání změn tohoto Statutu. Tato revize se může mimo jiné týkat výčtu zločinů obsaženého v článku 5. Konference je otevřena státům zúčastněným ve Shromáždění smluvních stran a za stejných podmínek.“47 Římský statut Mezinárodního trestního soudu vstoupil v platnost v roce 2002. V roce 2009 byla svolána revizní konference, která se konala v Kampale (Uganda) ve dnech 31. 05. – 11. 06. 2010. Konference se zúčastnilo přes 4600 lidí (delegace smluvních stran, pozorovatelské státy, mezinárodní organizace, nevládní organizace). První týden konference byl věnován bilanci dosavadní činnosti (31. 05. – 04. 06. 2010). V následujícím týdnu byl program konference orientován na vyjednávání o návrzích změn (od 07. 06. – 11. 06. 2010).

V bilanční fázi (stocktaking) bylo hodnoceno:

  • fungování Soudu v uplynulých osmi letech včetně spolupráce mezi výše uvedeným orgánem a státy (jejich vstřícnost při přijímání odsouzených do detenčních zařízení)
  • právo oběti na rovný a efektivní přístup ke spravedlnosti

V závěru byla přijata tři usnesení48 a v několika příspěvcích byla řešena problematika vzájemného vztahu míru, spravedlnosti a jejich koexistence.

Ve fázi o vyjednávání o návrzích změn bylo diskutováno:

  • o několika návrzích na změnu nebo doplnění Statutu
  • o definici zločinu agrese v různých variantách (alternativách)49

„V rámci revizní konference byly projednány návrhy různých změn Statutu, z nichž některé byly úspěšně schváleny, jiné nikoliv. Nejvýznamnější z nich je přijetí nové definice zločinu agrese50 a podmínek výkonu jurisdikce Mezinárodního trestního soudu vůči tomuto zločinu.“51


6. Závěr

Veškeré úsilí vynaložené při koncipování Mezinárodního trestního soudu52vedlo k vytvoření specifického soudu s precizně propracovaným Statutem včetně hmotných i procesních pravidel. Soud reflektuje suverenitu států a v kontextu zásady komplementarity je dostatečně situován kompromis, že státy musejí dát k jurisdikci Soudu svůj souhlas na základě ratifikace Statutu, nebo v každé jednotlivé cause.53

Mgr. et Mgr. Pavlína Zímová

Zdroje
  1. ŠTURMA, P.: Význam přijetí Statutu Mezinárodního trestního soudu. In: Právní rozhledy, 1/1999, str. 9. Ke vzniku a charakteristice Mezinárodního trestního soudu dále srov. LHOTSKÝ, J.: Mezinárodní trestní soud a vývoj právní úpravy zločinu agrese v mezinárodním právu. Právník, 9/2011, str. 878 – 880. 1
  2. Tamtéž, str. 9. 
  3. Tamtéž, str. 9. 
  4. Např. International Association of Penal Law, International Law Association, Association Intermationale de Droit Pénal (AIDP), Meziparlamentní unie…atd.   
  5. Viz DAVID, V. – MALENOVSKÝ, J.: Mezinárodněprávní aspekty potlačování mezinárodního terorismu. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1983, str. 139. 
  6. „Konkrétně řečeno, pravidel týkajících se zákazů nejzávažnějších činů proti míru, lidskosti a proti zákonům a obyčejům války, zejména jednoznačného stanovení individuální trestní odpovědnosti pachatelů těchto zločinů podle mezinárodního práva. Na druhé straně se ovšem objevují námitky, že šlo spíše o výkon práva vítězů nad poraženými, než o skutečné mezinárodní trestní soudnictví.“ ŠTURMA, P.: Význam přijetí Statutu Mezinárodního trestního soudu. In: Právní rozhledy, 1/1999, str. 9. 
  7. DAVID, V. – BUREŠ, P. – FAIX, M. – SLADKÝ, P. – SVAČEK, O.: Mezinárodní právo veřejné s kazuistikou. 2. vyd. Praha: Leges, 2011, str. 272 – 273. 
  8.             LUKÁŠEK, L.: Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho Statutu. In: Právník, 12/1999, str. 1142 – 1143. 
  9. Viz ČEPELKA, Č. – ŠTURMA, P.: Mezinárodní právo veřejné. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 779 – 786. 
  10. Mezinárodní tribunál pro stíhání osob odpovědných za vážná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaných na území bývalé Jugoslávie zahájil činnost v roce 1991 (rezoluce Rady bezpečnosti ze dne 25. 05. 1993, č. 827). K tomu srov. ŠTURMA, P.: Jurisdikce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (K prvnímu rozsudku ve věci Tadić). In: Právní rozhledy, 9/1996, str. 428 – 432. 
  11.             Mezinárodní tribunál pro stíhání osob odpovědných za vážná porušení mezinárodního humanitárního práva pro zločiny spáchané ve Rwandě zahájil činnost v roce 1994 (rezoluce Rady Bezpečnosti ze dne 08. 11. 1993, č. 995). 
  12.     K dalším trestním tribunálům blíže – KRAUSOVÁ, I. A KOL.: Problémy implementace Statutu Mezinárodního trestního soudu do právního řádu. Sborník příspěvků ze semináře pořádaného Českou národní skupinou Mezinárodní společnosti pro trestní právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 4 – 9.   
  13.   V čele se zvláštním zpravodajem – D. Thiamem. 
  14. KRAUSOVÁ, I. A KOL.: Problémy implementace Statutu Mezinárodního trestního soudu do právního řádu. Sborník příspěvků ze semináře pořádaného Českou národní skupinou Mezinárodní společnosti pro trestní právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 9. K tomu srov. ŠTURMA, P.: K aktuálním problémům kodifikace zločinů podle mezinárodního práva a návrhu statutu mezinárodního trestního soudu. Časopis pro právní vědu a praxi, 4/1995, str. 62 an., zejména str. 70 – 71. 
  15. Preparatory Committee neboli PrepCom. 
  16. K tomu blíže ŠTURMA, P.: K aktuálním problémům kodifikace zločinů. Časopis pro právní vědu a praxi, 1/1996, str. 86 – 87. 
  17. K tomu srov. LUKÁŠEK, L.: Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho statutu. Právník, 12/1999, str. 1144. 
  18. Mezinárodní diplomatická konference byla pověřena projednáním návrhu Statutu a přijetím Úmluvy o zřízení Mezinárodního trestního soudu. 
  19. Konference byla svolána na základě rezoluce Valného shromáždění OSN č. 52/160 (prosinec 1997). 
  20.   Viz ŠTURMA, P.: K aktuálním problémům kodifikace zločinů. Časopis pro právní vědu a praxi, 1/1996, str. 87. K tomu srov. LUKÁŠEK, L.: Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho statutu. Právník, 12/1999, str. 1144 – 1145. 
  21. Sporné otázky se týkaly nejen konkrétní podoby statutu, ale také jurisdikce, efektivnosti, nestrannosti a nezávislosti Mezinárodního trestního soudu. 
  22. Like-minded States, Etats pilotes. Do této skupiny patřily např. Česká republika (na konferenci byla zastoupená pracovníky Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva obrany a Ministerstva spravedlnosti), Polsko, Maďarsko, Kanada, Austrálie, Německo, skandinávské státy a další. 
  23. „Smlouvu o zřízení MTS dosud neratifikovaly Spojené státy americké (dokonce dodatečně odvolaly svůj podpis), Izrael, Rusko a Čína. USA se obávají, že by se jejich vojáci, působící na celém světě, mohli octnout před soudem, který nemají americké úřady pod kontrolou. Přitom čl. 20 Statutu MTS nepřipouští jakoukoli výhradu.“ DAVID, V. – BUREŠ, P. – FAIX, M. – SLADKÝ, P. – SVAČEK, O.: Mezinárodní právo veřejné s kazuistikou. 2. vyd. Praha: Leges, 2011, str. 289. 
  24. Česká republika Statut podepsala dne 13. 04. 1999. Parlament v roce 2008 vyslovil souhlas s jeho ratifikací, avšak prezident Václav Klaus Statut podepsal až 08. 07. 2009 (význam nálezu Ústavního soudu č. 446/2008 Sb. ve věci Lisabonské smlouvy). Česká republika se stala jako stát smluvní stranou dne 01. 10. 2010. 
  25.    Jedná se o Znaky skutkových podstat zločinů (Elements of Crimes), Procesní řád, pravidla důkazního řízení (Rules of Procedure and Evidence). 
  26. Out of them 34 are African States, 18 are Asia-Pacific States, 18 are from Eastern Europe, 27 are from Latin American and Caribbean States, and 25 are from Western European and other States. Dostupný online z: <http://www.icc-cpi.int/en_menus/asp/states%20parties/Pages/the%20states%20parties%20to%20the%20rome%20statute.aspx>. States Parties – Chronological list. Dostupný online z: <http://www.icc-cpi.int/en_menus/asp/states%20parties/Pages/states%20parties%20_%20chronological%20list.aspx>.  
  27. Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Dostupný online z:<http://www.cervenykriz.eu/cz/mezinarsoud/Rimsky_statut_ofic.pdf>. 
  28. KRAUSOVÁ, I. A KOL.: Problémy implementace Statutu Mezinárodního trestního soudu do právního řádu. Sborník příspěvků ze semináře pořádaného Českou národní skupinou Mezinárodní společnosti pro trestní právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 13. 
  29.          Tamtéž, str. 15. 
  30.           Mezinárodní trestní soud funguje na základě principu komplementarity, což znamená, že zločiny, které spadají do jurisdikce výše uvedeného soudu, mají být primárně řešeny na vnitrostátní úrovni, ale v případě, že tomu tak není (z nějakého důvodu), tak se může danou záležitostí začít zabývat Mezinárodní trestní soud (MTS). 
  31. Viz čl. 5, čl. 123 Statutu Mezinárodního trestního soudu. 
  32. Viz čl. 11, čl. 12 odst. 3, čl. 126 Statutu Mezinárodního trestního soudu. 
  33. Viz čl. 12, čl. 13 Statutu Mezinárodního trestního soudu. 
  34. Viz čl. 25, čl. 26, čl. 28 Statutu Mezinárodního trestního soudu. 
  35. Viz čl. 17 Statutu Mezinárodního trestního soudu. K tomu srov. SVAČEK, O.: International Criminal Law. 1. vyd. Olomouc: UPOL, 2012, str. 21 – 22. ISBN 978-80-244-3213-7. 
  36.         Viz čl. 1 Statutu (Soud). 
  37. K tomu srov. výčet klasických trestných činů obsažených např. v Ženevských úmluvách (ženevské právo je složeno ze smluvních dokumentů: Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci, Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války, Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 08. 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I), Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 08. 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II). 
  38. „Zásada „aut dedere aut judicare“ je jedním z nejvýznamnějších pravidel současného mezinárodního práva. Obecně se dá říci, že se jedná o závazek smluvních stran, který se týká metody a způsobu postihu pachatelů trestných činů nadnárodního charakteru. Z této zásady vyplývá jednotlivým státům, které jsou vázány příslušnými mezinárodními smluvními dokumenty, zajistit řádně prošetření trestného činu s vyvrcholením v podobě soudního procesu. Pokud tak neučiní, je povinen předat pachatele trestného činu do toho státu, který o jeho vydání požádal. Při podrobnější analýze zásady „aut dedere aut judicare“ tedy najdeme tyto základní etapy trestního postihu pachatelů:a) je nutné zajistit kontrolu nad pachatelem, který se nachází na území daného státu, a zajistit jeho další přítomnost pro potřeby extradičního nebo trestního řízení,b)           při obdržení žádosti o vydání se řeší nejprve otázka extradice (tzv. dedere),c)      pokud stát odmítne vydat pachatele teroristického činu, zůstává státu povinnost zajistit řádný soudní proces a při splnění všech výše uvedených podmínek vynést adekvátní trest, jímž bude celá kauza uzavřena (tzv. judicare).“ LUKÁŠEK, L.: Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho statutu. Právník, 12/1999, str. 1152. 
  39. Viz č. 19 Statutu (Napadení jurisdikce Soudu nebo přípustnosti věci). 
  40. Viz čl. 21 Statutu (Platné právo). 
  41.   LUKÁŠEK, L.: Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho statutu. Právník, 12/1999, str. 1156. 
  42.             Viz čl. 106 Statutu (Dozor nad výkonem trestu a podmínkami výkonu trestu). 
  43. Podrobně k Mezinárodnímu trestnímu soudu včetně Statutu a celkového kontextu Soudu též ŠTURMA, P.: Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, str. 7 – 214. 
  44. K tomu blíže např. ŠTURMA, P.: Definice zločinů a další hmotněprávní aspekty v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu. Trestněprávní revue, 2/2002, str. 43 – 50. 
  45. K tomu též podrobněji ŠTURMA, P.: Procesní aspekty v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu. Trestněprávní revue, 4/2002, str. 97 – 103. 
  46. K tomu podrobněji ŠTURMA, P.: Význam přijetí Statutu Mezinárodního trestního soudu. In: Právní rozhledy, 1/1999, str. 11 – 14. 
  47. Viz čl. 123 Statutu (Revize Statutu). 
  48. Complementarity, The impact of the Rome Statute system on victims and affected communities, Strengthening the enforcement of sentences.48.         Complementarity, The impact of the Rome Statute system on victims and affected communities, Strengthening the enforcement of sentences. 
  49. Návrh definice agrese připravila Zvláštní pracovní skupina. 
  50. Definice agrese byla přijata na základě konsenzu až 12. 06. 2010. 
  51. LHOTSKÝ, J.: Mezinárodní trestní soud a vývoj právní úpravy zločinu agrese v mezinárodním právu. Právník, 9/2011, str. 887. 
  52. Mezinárodní trestní soud vznikl z iniciativy OSN. Vztahy mezi Soudem a OSN jsou vymezeny v dohodě, která byla ujednána dne 04. 10. 2004 (UN Doc. A/58/874(2004). Mezinárodní trestní soud je samostatnou mezinárodní institucí. Není podřízen OSN. 
  53.     K tomu srov. DAVID, V. – BUREŠ, P. – FAIX, M. – SLADKÝ, P. – SVAČEK, O.: Mezinárodní právo veřejné s kazuistikou. 2. vyd. Praha: Leges, 2011, str. 289. 
Informace o autorce

Mgr. et Mgr. Pavlína Zímová  Podniková právnička  Ústav ochrany a podpory veřejného zdraví, LF MU Brno, CZ  Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, CZ