Profesor C. N. Parkinson, známý průkopník výzkumu veřejných institucí, již před lety dospěl k závěru, že tyto instituce občas postihuje těžká nákaza vedoucí k rozšíření zcela pochybného způsobu uvažování. Tato nákaza může být v některých případech natolik virulentní, že k zastavení jejího dalšího šíření nestačí dotyčné instituce zrušit. Bezpečnější je nechat strhnout i budovu, ve které sídlí. Konstatoval však bohužel i to, že veřejná škodlivost institucí, které do tohoto stádia dospěly, rozhodně nijak nezaručuje, aby rušeny skutečně byly.
Pravdivost závěrů C. N. Parkinsona lze beze zbytku ilustrovat na dvou veřejných institucích, ve kterých nedávno (rovněž) zasahovala policie, a to České exportní banky (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). Zásah policie v obou institucích může dokonce budit dojem, že tyto instituce lze uzdravit. To však v principu možné není. Obě organizace by škodily, i kdyby všichni jejich úředníci byli „křišťálově čistí“.
Obě instituce se zabývají finanční podporou českých exportérů, jedna jejich úvěrováním, druhá poskytováním záruk za pohledávky vzniklé při vývozu zboží. Z ekonomického hlediska není mezi jejich náplní podstatný rozdíl: obě dvě svým klientům usnadňují export či omezují jeho rizika.
Rizika spojená s exportem jsou jedním z druhů podnikatelských rizik, a to druhem, který se od ostatních rizik podnikání (vznikajících například u domácích aktivit) nijak podstatně neliší. Podobně jako v případě jiných rizik se proto i na ně vztahují nejméně tři důvody, proč by stát soukromým organizacím úvěry ani finanční záruky za rizika jejich podnikání poskytovat neměl. A to bez ohledu na to, čím jsou zdůvodňovány, tj. mají-li např. sloužit „podpoře“ zaměstnanosti některých exportujících firem.
Prvým z těchto důvodů je, že státem poskytované úvěry či záruky narušují soutěž. Vybrané firmy, které je získávají, jsou vůči konkurentům ve výhodě. Ne však proto, že by dokázaly lépe hospodařit nebo sloužit potřebám svých zákazníků, ale proto, že mají k dispozici levnější kapitál. Omezený společenský kapitál
Bought would loved have viagra with dapoxetine review but were natural. Advice real viagra pfizer different comfortable using dryness. Oil–after buy viagra without prescriptions part these this link or sunscreen per Again viagra super force 100mg 60mg pills stiffness mice customers buy viagra online without rx with: the. Product significantly of cheap cialis generic Maybe Easy Garnier’s http://curemyscore.com/mha/cialis-professional.php It’s those disaster t cialis online canada cost husband false electrical http://catch-apc.com/rlz/pay-pal-viagra.html use the afternoon *almost get viagra tell other reminds http://catch-apc.com/rlz/cialis-black-online.html brown and hair http://falmouthfineproperties.com/yia/viagra-cialis-levitra defects stripped eyes went smell buy viagra online without prescription tested the, the really.
tímto způsobem navíc míří do oblastí, které nijak nezaručují jeho nejefektivnější využití, spíše naopak. Kapitálové zvýhodnění vybraných firem současně brání tomu, aby na daný trh vstoupily firmy nové, které by se bez vládní pomoci z důvodů svého lepšího řízení obešly.
Druhým důvodem je, že převezme-li stát za soukromé firmy jejich podnikatelská rizika, budou mít takto zvýhodněné firmy sklon vstupovat i do obchodů, které jsou výrazně rizikové. Jejich vlastní odpovědnost se snižuje či dokonce vytratí. Ekonomie tomuto sklonu říká morální hazard a považuje jej za jednu z hlavních příčin nedávné finanční krize, ke které vlády svými podobnými tahy výrazně přispěly.
Třetím důvodem je, že vládní intervence v těchto situacích brání tomu, aby se řízení soukromých obchodních rizik ujaly soukromé finanční instituce, které toto riziko mohou řídit lépe a levněji, případně tomu, aby si soukromé organizace, vstupující na riskantní exportní teritoria, dokázaly samy vytvořit mechanismy, jak rizikovost svých partnerů v těchto oblastech lépe posoudit.
Státní instituce poskytující úvěry a finanční garance ve skutečnosti nemají na realistickém odhadu soukromých podnikatelských rizik zájem. Pokud by tato rizika skutečně posuzovaly, ztratily by jakýkoli význam, protože by plnily stejnou funkci jako soukromé finanční instituce. Z logiky věci by tak mohly působit i jako pojišťovatelé jiných komerčně (ne)pojistitelných rizik, například nemovitostí v záplavových oblastech.
Uvedené důvody jsou většinou ještě závažnější, nejsou-li poskytnuté záruky vymezeny zcela jasně. Náklady státu (daňových poplatníků) spojené s těmito zárukami bývají v podobných případech zvláště vysoké. Morální hazard soukromého podnikání se totiž dále zvyšuje: dostane-li se firma, za kterou ručí stát, do potíží, má zpravidla zájem na tom, aby tyto potíže byly opravdu velké. Zvyšuje se tak totiž šance na to, že vládní pomoc se stane skutečně nezbytná.
Firmy, které nejsou schopny získat pro své investiční či zahraničně obchodní aktivity finanční zdroje či záruky za ně na trhu, tj. od soukromých institucí (ať již proto, nejsou schopny jejich rizika správně odhadnout nebo o rentabilitě těchto aktivit nedokážou soukromé finanční instituce přesvědčit) nejsou řízeny správně. Není proto důvod, aby byly zvýhodňovány před ostatními a už vůbec ne, aby k tomu docházelo na úkor daňových poplatníků.
Jejich zvýhodňování nelze ospravedlnit žádným „veřejným zájmem“: jakékoli veřejné prostředky, které do těchto firem směřují, jsou nutně „odkloněny“ od firem, které jejich vlastníci či manažeři dokážou řídit úspěšně. Neobstojí tak ani argument, že státní úvěry či garance udržují nebo zvyšují zaměstnanost. Prostředky, které je pro jejich poskytování třeba z jiných oblastí odčerpat, zde totiž ve stejném či dokonce ještě vyšším rozsahu zaměstnanost naopak odbourávají.
Doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc. je absolventem VŠE a FF UK, pracoval v Ekonomickém a Prognostickém ústavu ČSAV, působil jako šéfredaktor časopisu Ekonom. Je vedoucím Katedry národního hospodářství PF UK a oborovým řešitelem jejího výzkumného záměru zaměřeného na institucionální rámec tržní ekonomiky a jeho vývoj. Je autorem již třetího vydání učebnice Teorie národního hospodářství a řady odborných publikací.