Rok 1928. Československu bylo deset let. Alexandr Fleming objevil penicilin a Walt Disney vymyslel myšáka Mickeyho. Československo uzavřelo se Svatou stolicí Modus vivendi. V USA byl 31. prezidentem zvolen Herbert Hoover. A Spolek československých právníků Všehrd oslavil 6. května své 60 narozeniny. Dnes slaví náš spolek 146. narozeniny. Přečtěte si článek Dr. Jaromíra Basche, který se zabýval historií a činností spolku.
Autor článku: Dr. Jaromír Basch.
Dne 6. května 1928 bude tomuto šedesát let, co založením Spolku českých právníků „Všehrd“ byl dán základ k organisaci naší mladé generace právnické. Stalo se tak v době, kdy národ náš nemoha se domoci samostatné organisace politické, zakládal organisace kulturní a později i hospodářské, jež měly býti oporou pro boj o samostatnost politickou. Takto vznikl, z ovzduší táborů let šedesátých, mimo jiné i „Všehrd“, který měl sdružit mladé právníky české, studující na německé tehdy universitě, pomáhati jim ve snahách po vzdělání v oboru věd právnických a státních, povzbuzovati je v jejich odolnosti vůči tlaku německého prostředí universitního. „Všehrd“ měl býti přípravnou českých právníků a měl vychovávati pro práci pro národ a pro budoucí samostatný český stát.
Tím již byl dán celkový ráz spolku, v prvé řadě výchovný a vzdělávací. Zde měli právníci doplňovati své vzdělání odborné i všeobecné, zde se měli cvičiti v debatách teoretických i praktických. Zde konaly se české přednášky právnické, jichž tehdy na fakultě nebylo, zde se konaly týdenní schůzky, a později kroužky a studijní odbory měly dáti českým právníkům náhradu za seminární cvičení, tehdy německá. Organickým doplňkem této vzdělávací činnosti bylo vydávání starých právnických památek v době, kdy české právo bylo studentům téměř zcela neznámo. O tom, jak „Všehrd“ cílům, které si zakladatelé vytkli, dostál, není dnes už třeba příliš se zmiňovati.
Radikální převrat v životě „Všehrdu“ přinesla léta devadesátá. Studenti do té doby byli hybnou složkou veřejného života, alespoň po jeho vnější stránce, byl plus optimismu vlasteneckého, chtěli býti všude, při všem a hlavně chtěli dokončit mladočeské vítězství ve „Všehrdu“ (viz vzpomínka dra Kramáře v Památníku „Všehrdu“). Vlastenectví zatlačovalo vše ostatní do pozadí, a tak, když došlo k rozdělení university a národní antagonismus odpal, dochází k určité stagnaci; nelze sice říci, že v těch letech snad „Všehrd“ byl nečinný, ale proti rozmachu prvých let bylo pozorovati určité ochabnutí.
Koncem let osmdesátých pak, vznikem pokrokového hnutí studentského, vzniká kvas, obecný tehdy v mládeži, i do „Všehrdu“. Spolky studentské nerepresentují se již tolik na slavnostech politických a vlasteneckých, se vzrůstem politického stranictví ustupuje studentstvo jako politický činitel nutně do pozadí.
Za to však se začíná studentstvo daleko více starati o své vlastní vzdělání; uvědomuje si, že nestačí jen víra a nadšení, stává se skeptičtějším, avšak na druhé straně vidí svůj úkol v práci drobné, chce rozšířiti své vzdělání, chce dohonit západní Evropu kulturně (mluví se s oblibou o „otevření oken do západní Evropy“).
Tato generace má jiný názor na „Všehrd“ než její předchůdci. „Spolek má býti průpravou pro život, průpravou po všech stránkách, nejenom po té stránce, aby tu studenti nalezli prameny pro doplnění odborného studia“ (Dr. Preiss v Památníku „Všehrdu“). Svedla o „Všehrd“ vítězný boj, boj nejen se studenty konservativními, nýbrž do jisté míry i s profesorským sborem a s pražskou společností. Léta, jež potom přišla, byla snad nejslavnějším obdobím v dějinách spolku.
Bylo to období rušných debat o otázkách politických a sociálních a období největší práce v knihovně; tehdy byla založena „ B i b l i o t e k a v ě d s o c i á l n í c h a p o l i t i c k ý c h“ jež přinesla první u nás vůbec řadu překladů moderních děl vědeckých, zejména z oboru věd sociálních.
Ve století dvacátém pak se přerod spolku a jeho funkce dokonal. V té době již vyspěl u nás politický život tak daleko, že studentstvo a jeho spolky zcela již pozbývají svého vůdčího postavení v životě veřejném. A začínají svoji činnost omezovati hlavně na péči o studentstvo samo, na otázky studijní a sociální. Na venek tato změna se vyznačuje ponejvíce převzetím edice přednášek, v kterémžto oboru vykonal „Všehrd“ práci přímo jedinečnou a byl vzorem ostatním spolkům studentským. Tato činnosti ovšem vyžadovala nutně zpevnění a zdokonalení administrativy, což vyžadovalo mnoho práce a zaměstnalo většinu funkcionářů. Přes to neopomíjeny ostatní obory činnosti, naopak do jisté míry jim přispělo finanční upevnění, jehož dosáhl spolek vydáváním knih.
Spolkový život není ovšem ani nyní zcela klidným různé směry názorové sráží se vždy čas od času a svádějí boj o prvenství, což ve spolku právníků, kterým život politický vždy jest dosti blízký, příliš nepřekvapuje.
Válka nepřináší mnoho změn, pouze dokončuje úpadek debatních a přednáškových večerů, kdysi tak oblíbených.
Další krok ve vývoji přináší převrat, jenž mění a rozšiřuje základy organisace právníků. „Všehrd“ mění se ve „Spolek č e s k o s l o v e n s k ý c h právníků“ (Slováci byli ovšem již dříve členy spolku, ba i funkcionáři). Vznikem nových universit objevuje se potřeba přizpůsobit organisaci, a tak vzniká v roce 1919 „Č. A. S. Právník“ v Brně a v roce 1920 „Spolek posluchačov práv“ v Bratislavě. Nové spolky pokračují ve směrnicích dosavadních, za účinné pomoci „Všehrdu“.
Poměry poválečné nutí všechny tři spolky zabývati se více otázkami sociálními, a změna poměrů vede k větší, čistě organizační práci ve studentských organisacích vůbec. „Všehrd“ dosahuje rozměrů nikdy netušených, a i nové spolky představují jednotky hospodářsky silné. Navzájem pak udržují spolky stálou účinnou spolupráci, jež se na venek projevuje v prvé řadě společným č a s o p i s e m. Mladá generace právnická třebas rozdělena na tři spolky, representuje se tu na poli odborném jednotně a i jinak vystupuje obyčejně jednotlivě ve všech společných věcech.
Dnes můžeme klidně pohlížeti zpět na vykonanou práci. Organisace mladých právníků dostává svým úkolům a vykonala pěkný kus práce na poli odborném i na poli sociální píče studentské, a přispěla značnou hřivnou plodně k výchově celé řady generací československých právníků.
Avšak úkoly každé organisace jsou nevyčerpatelné, tím spíše jde-li o organisaci mladé generace, jež si musí vždy hledati nové úkoly a nové cesty.
Dnes organisace mladých právníků jest velmi dobrá, avšak nic není absolutně dokonalého, aby nemohlo býti zlepšeno. Dnešní stav, dnešní její velkost přináší určité nevýhody proti dřívější době a tají v době i určité nebezpečí. Nevýhoda jest v tom, že při takovém množství členů není dobře možná ona dřívější činnost, abych tak řekl drobně vzdělávací, která vyžaduje intensivního styku mezi členy; mám na mysli debatní kroužky a schůzky, z nichž vyšlo tolik podnětů pro činnost „Všehrdu“ a v nichž po prvé vystoupilo tolik mužů později vynikajícím způsobem činných. Onen živý styk mezi členy, intensivní zájem odborný není ovšem již dobře možný v dnešních rozměrech. Nebezpečí tkví pak v tom, aby se spolky neomezily na „spolkaření“, aby se z nich nevytvořily byrokratické útvary, nemající souvislosti s členstvem, a zanedbávající zcela svoje poslání odborně vzdělávací. Dnes, kdy přehlížíme minulost a stavíme směrnice pro budoucnost, jest dobře si uvědomiti toto nebezpečí, jež jest ovšem větší u „Všehrdu“ než u ostatních spolků. Problém, jak udržeti co největší souvislost mezi členy a spolkem, musí vždy zaměstnávati vedoucí činitele spolků. Cesta k tomu nejvhodnější jest co nejhojnější pořádání schůzí (přednáškových i debatních) i exkursí, kde se mohou členové sejíti a seznámiti se navzájem a pohovořiti si o otázkách odborných a o společných zájmech. Značnou služnou v tomto směru mohou konati i odbory, jsou-li dobře vedeny. Konečně mnoho tu může konati i časopis, který dnes jest odbornou tribunou, kde mohou volně uplatniti své znalosti a schopnosti odborné.
Stejně obtížný jest jiný úkol, o němž již řadu let se mluví, totiž styk s praktickými právníky. I zde může mnoho vykonati časopis, který udržuje okolo sebe určitou část absolventů, mnoho zde prospěje ediční činnost; chtěl bych však upozornit na další možnosti, jak zachytit absolventy; spolky měly by se zabývati existenčními otázkami absolventů, při nejmenším starati se o dobrou informaci jejich, není-li už dobře možno zříditi sprostředkovatelský neb kondiční odbor.
Z ostatních oborů činnosti spolků poměrně nejméně může býti ještě zdokonalena činnost společenská; za to zcela neomezené možnosti jsou ještě na poli sociální péče, kde spolky tvoření vlastních fondů mohou vykonati mnoho, a na poli edičním, kde přes svou velkou práci dosavadní ještě by se dalo mnoho uskutečniti; logické dovršení vývoje bylo by vytvoření nakladatelství právnického, jež by vydávalo nejen studijní pomůcky, nýbrž i veškerou odbornou literaturu.
Tedy mnoho se vykonalo, ještě více se vykonat dá. Podmínky pro to tu jsou a můžeme snad býti do té míry optimisty a věřit, že v řadách budoucích generací najde se dosti pracovníků, kteří budou chtíti a budou uměti na dosavadních základech budovati dále. Mezi mladými jistě vždy znovu a znovu dojde k určitým střetům, musí k nim dojít, ale takovéto občasné boje nezastaví vývoje, který nepůjde ani na pravo ani na levo, nýbrž ku předu, na cestě za dosažením oněch cílů, jež jsme si vytkli.