Spolek českých právníků Všehrd je nejstarším studentským právnickým spolkem na našem území. Během jeho působení byla spolková činnost několikrát přerušena, naposledy v únoru 1948, kdy byl akčním výborem Národní fronty rozpuštěn a poslední starosta Emil Ransdorf byl nucen za dramatických okolností odejít do emigrace. Po pádu vlády jedné strany, již na jaře roku 1990, ale začaly snahy o jeho znovuobnovu. Výročí 30 let od této události si připomínáme 11. července, který připomíná den, kdy byl zaregistrován u Ministerstvu vnitra. Mgr. Igor Volný, první porevoluční starosta Všehrdu, v rozhovoru pro náš časopis vzpomíná na tyto události.
Nabízí se otázka, proč Všehrd? Jak Vás napadlo pustit se do obnovy spolku?
Tak proč Všehrd... Vlastně úplně jednoduše. Dovedl nás k tomu zpěvák Karel Kryl, se kterým jsem se potkal ještě se spolužáky na jednom večírku v soukromém bytě někdy koncem listopadu 1989. On nám tehdy řekl poměrně brutální pravdu: „Všechno, co se teďko děje bylo domluvené a vy jako studenti už více neovlivníte. Věnujte se svým studentským věcem. Jste studenti, tak si založte nějaký spolek, to je v Německu a v Bavorsku na každé fakultě.“ Tato myšlenka pak žila nějakou dobu svým životem.
Tou dobou jsem byl asi ve třetím ročníku na právnické fakultě. Na jaře roku 1990 jsem o myšlence založit spolek mluvil s tehdejším docentem Vojtěchem Ceplem a ten mi řekl, že samozřejmě tady na fakultě byl vždycky Všehrd, že to byl největší spolek... A pak už to šlo samo.
V archivu univerzity jsem dohledal Stanovy a nějaké další základní informace. Na jaře 1990 vznikl Přípravný výbor. Během léta 1990 proběhlo registrační řízení a spolek byl zapsán (ovšem tehdy ještě nebyl systém spolků, tehdy se to jmenovalo „společenská organizace“) na Ministerstvu vnitra. Dne 14. října 1990 proběhla ustavující Valná hromada v Collegiu Maximu na právnické fakultě. Na ní byl zvolen Výbor, čestní členové a pochopitelně došlo k přijetí Stanov.
Ještě před valnou hromadou byli oslovení někteří kandidáti na čestné členství. Za zmínku stojí Sir. Roger Scruton a Pavel Tigrid. Se sirem Scrutonem jsem se potkal na jednom setkání v bytě na Žižkově a pak se navázala spolupráce s Jan Hus Educational foundation, která tady provozovala od poloviny 80.let tzv. „podzemní univerzitu“.
Zajímavé je spojení našeho posledního starosty Emila Ransdorfa a Tigrida. Emil Ransdorf patřil k zakládajícím členům redakce exilového časopisu Svědectví v roce 1956, ale z redakční rady brzy vystoupil, protože nesouhlasil s konceptem gradualismu komunismu. Přesto mu redakce v roce 1984, kdy zemřel po zhoubné nemoci, věnovala pěkný nekrolog. V exilu byl po určitou dobu v padesátých letech minulého století konsenzus, že by se Ransdorf mohl stát v případě změny režimu prezidentem.
Obnovení Všehrdu začalo vznikem Přípravného výboru a bylo završeno ustavující Valnou hromadou, kdy jsme přijali původní Stanovy z roku 1945(6), respektive tyto stanovy byly použity v registračním řízení u Ministerstva vnitra a tyto stanovy pak byly schváleny Valnou hromadou. Platily nějakých patnáct let a až pak docházelo k jejich drobným změnám. Jinak ty stanovy z roku 45 (6) byly opsané stanovy z 30.let s drobnou korekturou. Do stanov se od roku 1868 nějak zvlášť nezasahovalo a docházelo ke skutečně drobným úpravám. Asi je lepší škrtat co nefunguje než právní kutilství.