Opět na křižovatce? Spolek Všehrd pořádal akce ke 30. výročí Sametové revoluce a Mezinárodnímu dni studentstva


Zpět
Opět na křižovatce? Spolek Všehrd pořádal akce ke 30. výročí Sametové revoluce a Mezinárodnímu dni studentstva

17. listopadu 2019, na Mezinárodní den studentstva a v den třicátého výročí pádu totalitního režimu v Československu, se na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy konala akce k připomenutí těchto událostí, kterou pořádal Spolek českých právníků Všehrd a moderovala Andrea Procházková. Sedm významných hostů přijalo naše pozvání a přišlo se podělit o své vzpomínky, názory a reakce nejen na dobu předlistopadovou a událostem, které vedly k vybudování demokratického právního státu na troskách represivní totality, ale i na současné dění ve společnosti. Celá akce se nesla v duchu svého názvu, který byl – 17/11 Opět na křižovatce? 

 

Hosty byli předseda Ústavního soudu České republiky JUDr. Pavel Rychetský, senátor Mgr. Jiří Dienstbier, děkan právnické fakulty prof. Jan Kuklík, bývalý předseda vojenského výboru NATO arm. gen. Petr Pavel, ústavní právník prof. Jan Kysela, právní historik doc. Radim Seltenreich a studentský vůdce 17. listopadu 1989 Mgr. Martin Klíma. 

 

Hodnotová diskontinuita s totalitním režimem

 

Jako první se slova ujal Pavel Rychetský, který na začátek vzpomněl, jak v prosinci 1989 diktoval do telefonu nové znění slibu prezidenta republiky, aby bylo následně přijato a Václav Havel mohl jeho přednesením vstoupit do funkce nového československého prezidenta. Hovořil také o transformaci právního řádu po roce 1989. „Historie běžela rychleji, než její aktéři tušili,“ bylo potřeba řešit otázku kontinuity a diskontinuity s právním řádem socialistického Československa. Mezi prvními se touto otázkou zabýval již Federální ústavní soud, jehož založení považuje předseda současného Ústavního soudu za jeden z nejdůležitějších kroků na cestě k demokratickému právnímu státu a připomněl jeden z nálezů, ve kterém soud tuto otázku řešil.

Pavel Rychetský zastával na začátku devadesátých let pozici místopředsedy vlády a předložil Federálnímu shromáždění řadu zákonů. V otázce zmírnění následků některých majetkových křivd vzpomněl, že nebyl sto předložit návrh ani věcný záměr zákona, a tak předložil shromáždění sérii otázek. Jejich zodpovězením se zákonodárce dobral a přijal restituční zákonodárství. Uvedl, že žádná země nepřijala tak široké restituční zákony jako Československo.

Obtížné bylo, jak legislativní cestou zajistit přechod k tržnímu hospodářství, nakonec se ukázalo, že všechno nevyřeší neviditelná ruka trhu. Navíc podle něj byl do privatizace dán majetek, který tam nikdy být dán neměl. 

Závěrem zdůraznil, že, „je potřeba si uvědomit, že všechny základní změny právního systému byly přijaty za existence federace, společného státu, při fungování principu zákazu majorizace, neboť demokracie tehdy znamenala koncensus, nikoli konfrontaci.“



 


Proč jsme dnes na křižovatce

 

Stejně tak i Jiří Diensbier začal svůj příspěvek osobní vzpomínkou na dobu, kdy coby zástupce studentů za Občanské fórum, působil v Poslanecké sněmovně a projednával se návrh zákona o převodu majetku státu na jiné osoby, kdy Václav Klaus, který osnovu připravil, vystoupil s pozměňovacím návrhem, aby se z věty „proběhne i formou kupónové privatizace,“ vypustilo písmeno “i”. Podle Dienstbiera nevedlo toto zvolené řešení k nejlepším výsledkům a je možným důsledkem, proč jsme dnes na křižovatce. 

Senátor vnímal změny po listopadu 1989 jako návrat do Evropy v hodnotovém slova smyslu a posteskl si, že dnes jsou tyto hodnoty zpochybňovány, jsou vedeny útoky na instituce občanské společnosti a neziskové organizace.

Je potřeba cenit a opečovávat principy, které revoluce přinesla. „Jakkoli jsou nedokonalé, jsou tím nejlepším, co tady máme,” prohlásil o veřejnoprávních médiích, jejichž nezávislost je podle něj potřeba chránit, neboť kvalitní informace jsou základem kvalitní demokracie. Stejně tak je potřeba pečovat o další instituce, které zaručují právní stát. Měl tím mimo jiné na mysli i Senát, který je pojistkou ústavnosti a volebních zákonů, jiným způsobem volby v jiných termínech je bráněno rychlým změnám, kterými se zvolená většina v monokameralismu může opevnit ve svých pozicích, jak jsme mohli vidět například v Maďarsku.