Léto se zdárně nachýlilo do své druhé poloviny a epidemiologická situace v České republice připomíná pověstnou houpačku. Doporučení ale zůstává stále stejné. Volný letní čas strávit raději v tuzemsku. Článek tvoří druhou část krátkého cyklu, ve kterém se společně vydáváme po stopách českých záhad, pokladů a tajemných míst. Pokud tedy stále nemáte naplánovanou dovolenou, není proč dále vyčkávat a pusťme se společně do toho.
Rosa Coeli
Prastaré české město Dolní Kounice bychom nalezli pouhých několik kilometrů jízdy od Brna, a přesto nám nabízí neskonale krásné a magické místo historického ženského kláštera Rosa Coeli. Pozůstatky klášterního kostela jsou prvotřídní ukázkou gotického architektonického umu. Kromě gotiky a všudypřítomného dechu historie vám ale bývalý ženský klášter rovněž nabídne tolik potřebnou dávku pozitivní energie. Návštěvníci často popisují okolní atmosféru jako blahodárnou sílu pro lidskou psychiku. Nikoli nadarmo znamená název tohoto ženského kláštera v překladu Růže nebes.
Historie kláštera sahá až do druhé poloviny 12. století, kdy se o výstavbě společně dohodli Vilém z Kounic a opat Gotšalka. V roce 1183 byla stavba dokončena a prvotní dřevěnou předchůdkyni pozdější známé podoby kláštera osídlily jeptišky premonstrátského řádu. Klášter byl od počátku zasvěcen Panně Marii, která je rovněž nazývána jako Růže nebeská, odtud tedy název Rosa Coeli. Značnou přeměnou areál prošel ve 14. století, kdy byla nahrazena románská bazilika nám již známým gotickým kostelem a zbytek kláštera získal pevnou kamennou strukturu. I Růži nebes ale provází příběh plný neřesti. V 16. století nastoupil do funkce probošta Martin Göschel. Ten ale roku 1521 konvertoval k luteránství a zamiloval se do jedné z kounických jeptišek, kterou posléze dokonce pojal za manželku. Narušil tím morální hodnoty panující v ženském klášteře a ostatní jeptišky se po jeho vzoru začaly radostně oddávat životu v hříchu. Göschel byl suspendován, ale příkazu nedbal a v klášteře nedovoleně přetrvával i nadále. Pověst kounického kláštera v okolí nadále prudce upadala a nenávist k nemravným jeptiškám a proboštovi naopak nabírala na síle. Martin Göschel byl nakonec Ferdinandem I. uvězněn, mučen a před hranicí jej zachránila pouze přímluva šlechty. Ani řeholnice se již své hříšné pověsti nezbavily a okolní obyvatelé klášter vydrancovali, zneuctili a jeptišky vyhnali.
Klášter Rosa Coeli v 18. století zasáhl kounický požár a v následujících letech spíš chátrá kvůli procházejícím vojskům, nedostatku zájmu a financí. Významné opravy pak probíhaly během 20. století. Jde jistě o destinaci, kterou přinejmenším stojí za to zhlédnout. O zmiňované blahodárné síle kláštera a o jeho kráse napsal dokonce několik veršů básník a prozaik Jan Skácel. Verše vyjadřují Skácelovo patrné okouzlení tímto místem.
Na celém světě není tolik ticha
jako když sněží v Dolních Kounicích
a probořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh.
Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera
Jan Skácel – Rosa Coeli